Jsem „znějící básník“ – propojující ve svých písních a básních svět duchovní (neviditelný) se světem pozemským (hmotným, smysly vnímaným a zakoušeným) tak, aby vše tvořilo jeden celek.
Písně a básně vznikaly a stále vznikají v meditativním radostně tvůrčím rozpoložení už třicet let. Strachy, nejistoty a bolesti jsou v nich prostupovány světlem lásky, svobody, odpuštění a přijetí. Jsou takovými, jakým je lidský život. Tedy barevnými a proměňujícími.
Ukázky mých písní
Ukázky mých básní
SESTAV DUHU Z BÍLÝCH KRUHŮ
Sestav duhu z bílých kruhů.
Probuď chůzí pohyb větví
budoucího lesa.
Najdi čiré kapky deště
v proudech vlasů cest, cos prošel
při čekání na zpěv kosa.
Postav z vlastních kostek ledu
zlobných gest a skrytých bludů
příbytek pro zlaté Ticho
kroužící tvou pamětí.
I ty jsi schopen oběti!
I ty jsi schopen oběti!
I ty jsi schopen dopít kalich
slepých slov a souvětí.
Utvořen jsi v jádru
Duše
zlatým světlem Přijetí!
Uzdrav příběh vyschlé řeky
zrcadlením Slunce v slze.
Odemkni klec ranní mlze
a zapískej na prsty.
Do nočních řek zasaď saze
přenošené bolesti.
Výrazy své spící tváře
zapřáhni do rozhodnutí
půlměsíční svatozáře
k úplňkové zralosti.
Poruš staré zvyklosti
sklizní plodů blízkosti.
Sestav duhu z bílých kruhů.
Probuď chůzí pohyb větví
budoucího lesa.
HORKOU DLANÍ
Horkou dlaní, touhou vraní
pustil jsem po vodě přání,
ať úsvit dostihne stmívání,
ať v lásce není umírání,
ať tahy štětců z parapetu
jsou slovy světců prosté střetů.
Ať lidské dlaně hostí laně
konejšivých pohybů.
Ať dům vypadá rozestlaně,
a tma má málo záhybů.
Zas zavelí náruč jmelí
k pokojnému zastavení.
Potoční list zaševelí
o svátosti narození.
A skořápky na hladinách
přitulí se jedna k druhé.
Noc spolyká traktát o vinách,
hvězdy budou méně strohé.