Jak vzniká závislost?
Vnitřně nepřijatá emoční nebo představová energie se v prostoru lidského vědomí, mysli a těla hromadí tak, že člověk zažívá takřka nepřetržitou tíseň, tlak, stres, pocity omezení, únavu, přesycenost, osamění, nepochopení, oddělenost od sebe i od společenství, se kterou už si sám nedokáže poradit. (jako kdyby nádoba byla plná zkalené vody a nešla vylít)
Tak v sobě – se sebou – člověk vleče doslova „vagony různých nepřijatých energií vědomí a těla“.
To je velká zátěž, která jednak výrazně zaplní jeho niterný prostor a jednak ho permanentně vyčerpává.
Těžko se pak dokáže plnit něčím novým, přijímat nové životní podněty a adekvátně na ně reagovat. Nemá na to prostorou kapacitu, sílu, ani chuť. Ztratí tedy chuť do života jako takového. Je sevřený, stagnující, plný vzdoru a odporu k sobě i k lidem. Zároveň by ale rád normálně žil. Prožívá tak k tomu všemu ještě neustálé propady a pocity viny plynoucí z toho, že mu to nejde. Cyklicky ve svých očích i ve zcela konkrétních každodenních povinnostech selhává, není dostačující v tom, co je po něm žádáno, nemá pro sebe a pro druhé lidi hodnotu. Neumí milovat a není milován.
Člověk pak opakovaně sahá po vnější látce, která mu velmi bolestivé a mnohdy nesnesitelné prožitky stagnace, omezenosti, osamělosti, úzkosti a viny alespoň na chvíli utlumí.
Opakovaným používáním vzniká závislost na této vnější látce. Nevědomá automatičnost v chování, jednání, konzumování.
Toto je ale až důsledek prvotní závislosti vnitřní. Závislosti na své dlouhodobě nepřijímané, ne-od-pouštěné niterné energii vědomí, ve které člověk uvízl.
Toto uvíznutí mohla odstartovat těžká životní situace – ztráta životního partnera, úmrtí někoho blízkého, nezvládnutá úskalí dospívání, oddělování se od rodičů, hrůza se samostatnosti.
Dokud člověk nenajde svůj způsob, jak si může postupně odpouštět, přijímat, „vyprazdňovat se“, proměňovat, tak není schopen se otevírat něčemu novému, živému, tvůrčímu, skutečnému…
Cílem léčby závislosti je aktivovat v člověku právě tu jeho individuální a jedinečnou niternou schopnost proměňovaní starého v nové, odpouštět sobě a druhým, vymanit se z kruhů vin a selhání.
Každý v sobě nosí nástroj, zdroj, schopnost k tomuto proměňování v uvědomování si toho, kým jsem a kde se nacházím.
Lépe napsáno: „každý tím proměňujícím vědomím jsme“!
Cílem léčby závislostí je žít opět svůj život a nenacházet se stále ve vleku minulosti a jejích zoufalství a beznadějí.
V bezpečném a podpůrném terapeutickém prostoru společného hovoru a sdílení lze společně nalézat řešení, východisko, lék…
Témata přednášek
- Příčiny závislostí a jejich léčba
- Terapeutická komunita a její význam
Podrobnější osnova přednášek
Přednášky jsou vhodné pro širokou veřejnost, základní a střední školy, učiliště.
- Závislost jako součást lidského života – geneze a léčba
- Jak závislost vzniká a proč (drogová, závislost na jídle, práci, moci, shopingu, gambling…)
- Teorie závislosti: biologická, psychodynamická, behaviorální, teorie zaměřená na rodinný systém, teorie sociálního faktoru a automedikace, model adaptace versus model nemoci, interaktivní modely
- Závislost a duchovní nauky
- Virginia Satirová – „Model růstu“
- Emoce – jejich vznikání, místo v životě, jejich role v závislostním chování, doporučení, jak s nimi zacházet a účinně je zvládat
- Léčba závislosti metodou terapeutické komunity
- Podstata metody léčby v terapeutické komunitě (dále TK)
- Denní program TK a jeho smysl
- Léčebné faktory v TK
- Zkušenosti z praxe – příběhy, kazuistiky