Jsem „znějící básník“ – propojující ve svých písních a básních svět duchovní (neviditelný) se světem pozemským (hmotným, smysly vnímaným a zakoušeným) tak, aby vše tvořilo jeden celek.
Písně a básně vznikaly a stále vznikají v meditativním radostně tvůrčím rozpoložení už třicet let. Strachy, nejistoty a bolesti jsou v nich prostupovány světlem lásky, svobody, odpuštění a přijetí. Jsou takovými, jakým je lidský život. Tedy barevnými a proměňujícími.
„Život z života se rodí, světlo ze světla, Věčnost hmotu v svůj šat upletla“ (verše z písně „Máš v rukách čas“)
Ukázky mých písní
Modrá je dálka
Člověk ukryl bílá křídla
Ve stínu jasmínů
Ukázky mých básní
SESTAV DUHU Z BÍLÝCH KRUHŮ Sestav duhu z bílých kruhů. Probuď chůzí pohyb větví budoucího lesa. Najdi čiré kapky deště v proudech vlasů cest, cos prošel při čekání na zpěv kosa. Postav z vlastních kostek ledu zlobných gest a skrytých bludů příbytek pro zlaté Ticho kroužící tvou pamětí. I ty jsi schopen oběti! I ty jsi schopen oběti! I ty jsi schopen dopít kalich slepých slov a souvětí. Utvořen jsi v jádru Duše zlatým světlem Přijetí! Uzdrav příběh vyschlé řeky zrcadlením Slunce v slze. Odemkni klec ranní mlze a zapískej na prsty. Do nočních řek zasaď saze přenošené bolesti. Výrazy své spící tváře zapřáhni do rozhodnutí půlměsíční svatozáře k úplňkové zralosti. Poruš staré zvyklosti sklizní plodů blízkosti. Sestav duhu z bílých kruhů. Probuď chůzí pohyb větví budoucího lesa.
HORKOU DLANÍ Horkou dlaní, touhou vraní pustil jsem po vodě přání, ať úsvit dostihne stmívání, ať v lásce není umírání, ať tahy štětců z parapetu jsou slovy světců prosté střetů. Ať lidské dlaně hostí laně konejšivých pohybů. Ať dům vypadá rozestlaně, a tma má málo záhybů. Zas zavelí náruč jmelí k pokojnému zastavení. Potoční list zaševelí o svátosti narození. A skořápky na hladinách přitulí se jedna k druhé. Noc spolyká traktát o vinách, hvězdy budou méně strohé.